Slavětínský Jaroslav – Vincze Roman 0-1
Hruška Ondřej – Vala Filip remis
Med Ladislav – Provazník Ivo remis
Koubek Radim – Dlasek Ján remis
Hruška Josef – Podrázská Zuzana remis
Kaňka Lukáš – Mašek Jan 0-1
Slavík Pavel – Paulík Václav remis
Zabloudil Luděk – Kocman Patrik 0-1
Nastoupili jsme pouze se třemi hráči základní sestavy. Že jsme nehráli v sedmi, za to vděčíme Maškovi – na utkání přijel až z Prahy. To jsme na tom se soupiskou opravdu tak zle?
Ráz celému utkání dala partie malého Kocmana (hrál bílými). V záhájení přespurtoval soupeře ve vývinu (v otevřených hrách je rychlost vývinu rozhodující) a dvojúderem Dd5 proti f7 (motiv: šustrmat) a Va8 získal kvalitu.
Dlasek a Provazník tedy mohli přijmout resp. nabídnout remízu. Dlasek po prohře (před týdnem) nechtěl hrát znovu násilně na výhru. A Provazník nabízí remízu snad v každé partii: 1-1.
Pak dostal nabídku remízy Paulík. Soupeř nabídku remízy doprovodil (srdceryvnou) story o příbuzném v nemocnici. Kapitán (Paulík) přišel konzultovat nabídku remízy k zástupci kapitána (Vincze). I podivil jsem se, že Paulíkův soupeř vůbec do utkání nastoupil. Asi v Pelhřimově jsou na tom se soupiskou ještě mizerněji, než my v Jiskře HB. Doporučil jsem remízu přijmout. Nejsme hyeny: 1,5-1,5.
Malý Kocman dalším dvojúderem (ke kvalitě navíc by přibyla ještě figura navíc, tj. celkově už věž navíc) soupeře definitivně dorazil: 2,5-1,5.
Mašek bílými proti Skandinávské obraně zvolil 2.e5 – takže z toho byla (pro černého velmi výhodná) Francouzská obrana s již vyvinutým/dokonce vyměněným Sc8. Jednoznačně se mi pozice černého líbila více (inu, sám také hraju Francouzskou obranu). Pohled na bílou pozici se špatným Sc1 byl tristní (Kh1,Va1,Sc1,Jc3,a2,b3,d4,e5,g4,g5,h2: Kc8,Vf8,Jb6,Jg6,a6,b7,d5,e6,g7,h7) …
… (notace je bez záruky – od incidentu s Obůrkou si nedělám žádné poznámky) … počítač tady ukazuje +0.36, já bych to ale za bílého hrát nechtěl. Černý ovšem iniciativu zřejmě nerozvíjel tím nejsprávnějším způsobem (bílá pozice se nezhoršovala – což mě překvapilo) a v pozici (Kh1,Ve2,Jd2,Sf2,a2,b3,d4,e5,g4,g5,h2: Kc8,Vh3,Jd7,Jh4,a6,b7,d5,e6,g7,h7) …
… došlo k šokujícímu rozuzlení. Černý uchopil věž (hned ovšem viděl, co spáchal) … nedá se nic dělat, podle pravidla “šáhneš – jedeš” musí černý s věží hrát – a přišel o Jh4: 3,5-1,5. Bod, který spadl z nebe?
Hráčka Z remizovala (na žádost hráčky Z se Mark McKenzie víc nedozví): 4-2.
Vala (bílými) ve střední hře obléhal soupeřova slabého centrálního pěšáka. Když ho ale měl konečně (jednotahově) dobýt, zalekl se nějakých bubáků a zvolil (k dobytí předmětného pěšáka) okliku. Soupeř ovšem tímto získal takovou figurovou aktivitu, že pěšákové skóre brzo vyrovnal – a pak už byl materiál redukovaný natolik, že to (i přes urputnou snahu) bílý vyhrát nemohl: 4,5-2,5.
Hráči Jiskry HB opustili hrací místnost a mě tam nechali samotného. To se stalo v této sezóně už podruhé. V Jihlavě na Gambitu (B) jsem při cestě na WC nemohl nijak kontrolovat, zda Bajer, Diviš a spol. náhodou Polanskému neradí. Tady (v Pelhřimově) jsem ale (po odjezdu hráčů Jiskry HB) na WC nešel. Nemohl jsem. 40 tahů (slovy čtyřicet tahů) jsem seděl přikovaný k židli – protože hra na půlminutě. Po oboustranném střídání silnějších tahů a slabších tahů (soupeř hrál na půlminutě cca 25 tahů) jsem po 98 tazích (v koncovce K+D+3p proti K+V+V+p) nakonec vyždímal výhru: 5,5-2,5.