Jarda Linhart bojující a vítězící
Červenec má pro české šachisty už mnoho let jediné synonymum – Pardubice. Na hlavní turnaj mamutího festivalu Czech open jezdí každoročně nejen na šachy mnoho hráčů z našeho oddílu, z Vysočiny, z republiky, z Evropy i z dalších částí světa. Už dva týdny před ním však probíhá ještě řada dalších turnajů a jedním z nich je sedmikolové mistrovství republiky čtyřčlenných družstev. A právě tam jsme neohroženě vyrazili, přičemž cíl byl jediný – vítězství.
No dobře, možná jsme tak úplně do Pardubic nejeli s plánem zvítězit v absolutním pořadí, ale vypsané ceny v kategoriích podle průměrného ratingu základní sestavy nenechaly spát zejména jednomu nejmenovanému členu výpravy, který ve svých předpovědích rozhodně nebyl nejskromnější.
Naše sestava byla tato: Vítek Veselý, Zdenda Ježek, Míra Blažek, Jarda Linhart a Mirek Holata. Nasazení ve druhé polovině startovní listiny věstilo nejen silného soupeře pro první kolo, ale také tuhé boje ve všech dalších kolech. Formát turnaje – sedm kol ve čtyřech dnech – navíc skýtá značná rizika: stačí se jeden večer zapomenout v hospodě a ráno pak u partie bude vše až příliš znát. Naštěstí jsme však chlapci zodpovědní a z podniků pochybné pověsti jsme se vždy vraceli dostatečně včas.
Jak si oddechnout od šachů? Jít si zahrát šachy, samozřejmě.
Teď již k samotnému turnaji. V prvním kole očekávaný silný německý soupeř a také očekávaná prohra 4-0. Proti o třídu silnějším soupeřům jsme příliš šancí neměli, a i když zejména Mirek Holata velmi dlouho držel lepší pozici, nakonec se naši protivníci do jednoho prosadili.
Druhé kolo proti Havířovu slibovalo podobný scénář, protože vyjma čtvrté šachovnice jsme čelili značně silnějším soupeřům. Zajímavé to začalo být už ráno, když se Vítek v rámci přípravy zběžně podíval na jednu naprosto divokou variantu Caro-Kannu – která se pak k jeho překvapení skutečně na šachovnici objevila. S figurou navíc čelil silnému útoku černého, ale nedocenil oběť věže (stejně jako v první partii), po které jeho dlouhá partie brzy skončila. Já jsem oproti němu prohrál snadno a bez odporu po přehlédnutí vazby, zato Mirek Holata na čtyřce stejně snadno zvítězil.
Stav zápasu začal vypadat povážlivě, protože Jarda Linhart se na třetí šachovnici dle mého laického pohledu spíše bránil, než že by útočil. Jeho soupeř však podcenil jedinou hrozbu bílého, ztratil materiál a v následné dlouhé koncovce už Jarda převahu dvou pěšců spolehlivě uplatnil. Velmi cenná výhra nad silným soupeřem, který v prvním kole zremizoval hráče 2300+, tak znamenala zápasovou remízu.
Třetí kolo nám přiválo do cesty soupeře už značně hratelnějšího, šachisté z Kolína měli sice také na prvních třech deskách převahu, ale už ne tak velikou. Partie na první a třetí desce skončily remízou zřejmě oprávněnou (paměť už mě opouští, takže si jejich konkrétní průběh nevybavím), zato na druhé desce se děly věci. Můj zkušený soupeř si odvážně sebral dva pěšce proti své rošádě a dobrovolně se odsoudil k dlouhému utrpení. Celkem očekávaně se nevyhnul chybám, avšak ve chvíli, kdy jsem měl být za svou odvahu odměněn, jsem přehlédl věčný šach, a partie tak skončila remízou.
Mirek Holata se velkou měrou podílel na remíze ve druhém kole
Svou poslední partii v turnaji (před plánovaným odjezdem na dovolenou) nakonec velmi smolně odehrál Mirek Holata, který svého mladšího a slabšího soupeře přehrál a s pěšcem na šesté řadě se zdál být blízko vítězství. Jeho protivník však zmobilizoval síly, nalezl možnost protihry proti bílému králi a vše završilo přehlédnutí věže v Mirkově časovce. Velmi zajímavé utkání jsme tak nakonec prohráli 1,5 – 2,5.
Ve čtvrtém kole nás los postavil konečně proti slabšímu soupeři, a hned to bylo úplně poslední nasazené družstvo. Proti jičínskému céčku jsme si proto nic než vítězství nepřipouštěli. První bod zaznamenala naše čerstvá posila, známý byznysmen na poli domácích spotřebičů Míra Blažek, který na poslední čtyři kola nahradil svého jmenovce kuchaře. Druhý bod přidal stejně bez problému Jarda Linhart, na prvních dvou deskách se to však trochu zaseklo. Vítek Veselý při snaze chytit černou dámu přišel jaksi o pěšce a v pozici s dvojicí střelců na obou stranách zkoušel marně vymyslet, jak černého přelstít. Soupeř byl houževnatý, až po dlouhé době povolil a umožnil Vítkovi skórovat.
Na druhé desce jsem si zavařil ještě na větší problémy než Vítek. Hned v pátém tahu mi soupeř věnoval pěšce a po vynucené výměně dam jsem radostně spěchal do koncovky. V jednu chvíli to však vypadalo, že se na šachovnici objeví nestejní střelci, čemuž jsem se snažil všemi silami vyhnout… až jsem si nevšiml, že bílý jezdec napadá kromě černého jezdce také černou věž. S převahou kvality to byl najednou soupeř, který začal hrát na výhru. Ač s elem skoro o pět set nižším, dlouho mi nedal vydechnout. Jak ovšem říká známý šachový teoretik Pavel Brož, ti slabší se stejně někde spletou. A měl pravdu. Soupeř opojen vidinou výhry nad silnějším hráčem mi nejdříve vrátil kvalitu a o několik tahů později k tomu přidal ještě celou figuru. Slavně jsme tedy zvítězili 4-0 a začali se těšit na dalšího silného soupeře.
V pátém kole na nás čekali liberečtí bijci se silnými předními, ale o něco slabšími zadními šachovnicemi. Soupeři měli sice na každé desce převahu, ale my, zoceleni předchozími boji a posíleni ranním vítězstvím a pizzou k obědu, jsme k utkání rozhodně nešli se strachem. Vítek i Míra své soupeře bezproblémově odremizovali, zatímco já jsem byl na druhé desce brutálně, jednoznačně a nemilosrdně nejdřív umačkán a potom rozsekán. Naděje jsme vkládali do poslední šachovnice, kde Jarda získal velmi silný útok na černého krále. Po několika vynucených výměnách však pozice dospěla do rovné koncovky a zápas jsme proto prohráli nejtěsnějším rozdílem.
Jarda, Míra a Vítek pod věží a spokojení, protože po obědě
Šesté kolo jsme měli sehrát opět se slabším družstvem, tentokrát s mladými nadějemi z Vlašimi. Na naší straně stála síla a zkušenosti, na jejich mládí, talent a začátek partií již v osm ráno. Snadno však porazili své soupeře Míra s Jardou na posledních deskách a zdálo se, že je Vítek brzy napodobí. Jeho soupeř byl jako jediný pokročilejšího věku a značných zkušeností. To mu pomohlo vyřešit problémy v zahájení a dostat hratelnou pozici do střední hry. Po Vítkově nabídce remízy s nadšením skočil… aniž si všiml, že může dvoutahově získat figuru. Jak říkají světaznalí lidé, nabízí-li ti ruský velmistr remízu, podívej se nejprve, jestli mu nemůžeš dát příštím tahem mat. Vítek už od velmistrů několik psychologických fint pochytil, takže je na nejlepší cestě ke slávě.
Ve své partii na druhé šachovnici jsem mladičkého protivníka dlouho dusil, čtyřikrát jsem odmítl remízu a neustále se snažil něco vymyslet. Po vyčerpání veškerého času i potenciálu pozice jsme se nakonec přece jen na remíze shodli, upravili konečný stav na 3-1 a nastal čas těšit se konečně na nějakého soupeře naší úrovně.
Po obědě však přišel šok. Naším protivníkem bude jičínské béčko, nasazené ještě výše než náš protivník v prvním kole. Chmurně jsme dokráčeli ke stolům a čekal nás šok č. 2. Soupeř nastoupil jen se dvěma hráči, takže se naše šance na vítězství rychle zvýšily, i když vzhledem ke kvalitě protivníků ne o moc. Vystihla to kapitánka Adéla Zákoucká při rozhovoru se svým spoluhráčem, když bezelstně pravila, že to teda bude 2-2.
Jarda s Mírou šli na pivo a já s Vítkem do boje. Na první desce se hrála divoká pozice, kterou Vítek dlouho držel v rovnováze, nakonec se však přepočítal, přehlédl figuru a bílý se téměř zničehonic dostal k celému bodu. Moje partie na druhé desce začala jako Sicilská obrana, brzy však vše začalo připomínat výměnnou Francouzskou. Černé se podařilo vytvořit mi izolovaného dvojpěšce na f-sloupci, proti tomu jsem ovládal e-sloupec a měl jsem o něco lepší vývin figur. Dlouhé manévrování černé výhodu nepřineslo, nabídku remízy však odmítla a dlouze přemýšlela, kterak mě sejmout. Při vší pozornosti upřené na královské křídlo však přehlédla pěšcový průlom na a-sloupci, který znamenal srovnání materiálu a následná věžovka již byla remízová. Vítězíme tedy 2,5-1,5 a nakonec končíme třiapadesátí, o více než třicet míst nad svým nasazením. V naší kategorii jsme obsadili třetí místo a spokojeně jsme proto mohli odjet zpátky domů. Mistři sice nejsme, ale příště určitě budeme!
Nejúspěšnějším hráčem naší výpravy byl Jarda Linhart, který získal čtyři body z šesti partií a jeho jarní ratingový vzestup bude dále pokračovat. Nikdo z nás si nevedl vyloženě špatně a prodloužený víkend dopadl přesně tak, jak jsme si představovali. Silní soupeři, zajímavé partie, výlet na Kunětickou horu i na koupaliště, návštěva čínské restaurace i výšlap na věž v centru Pardubic, prostě letní turnaj, jak má být. Příště jedeme zas, a kdo se celým článkem pročetl až sem, může jet s námi.