Vincze Roman – Pavlíček Robert 1-0
Provazník Ivo – Ptáček Jan remis
Mottl Jan – Klubal Jiří remis
Dlasek Ján – Kříž Vojtěch remis
Nimmertondl Petr – Machotka Jaroslav 1-0
Havelka Vladislav – Kulík Matěj 1-0
Kocman Patrik – Brabencová Aneta 1-0
Pavliš Matěj – neobsazeno 1K-0K
Soupeři z Humpolce přijeli v sedmi. Ani se nepokoušeli chybějícího hráče nějak kamuflovat, prostě na 8. šachovnici nenapsali nikoho. Takže malý Pavliš nemusel na kontumační výhru čekat hodinu (jako v případě fiktivního obsazení 8. šachovnice), nýbrž vyhrál ihned: 1-0.
V dětském duelu na 7. šachovnici se sice formálně v zahájení hrála Střední hra, ale ve skutečnosti to byly (pro dětské partie tak typické) už miliardkrát obehrané Italské varianty. I na Sc4xf7+ došlo. V divokých zápletkách zahájení černá prošustrovala koníka, což malému Kocmanovi k vítězství bohatě stačilo: 2-0.
Provazník hrál černými Sicilskou obranu a jeho soupeř zvolil gambitové 1.e4 c5 2.b4 – bylo jasné, že bílý na remízu rozhodně nehraje. Přesto Provazník (jak je jeho zvykem) svému soupeři remízu opakovaně nabízel. Při (asi) třetí Provazníkově nabídce remízy už bílý stál tak zle (nejenom že měl pěšce méně, ale měl i spoustu dalších pěšcových slabin), že remízu přijal: 2,5-0,5. V konečné pozici bych teda bílému remízu takhle snadno nedaroval – bílý by si (hezky) musel protrpět koncovkové škrcení.
Mottl velice překvapil – příjemně – s o 500 elo silnějším soupeřem hrál jako rovný s rovným. Vlastně ne. Mottl svého o 500 elo silnějšího soupeře dokonale přehrál. Ve střední hře mu způsobil (slabého) centrálního izoláče, kterého předpisově zablokoval – a následně začal vyměňovat figury. V pozici (Ke3,Vc5,Jd4,a3,b4,f4,g2,h3: Kd6,Vc8,Sb7,a6,b5,d5,g6,h7) …
… černý požádal o remízu. Mottl se mě přišel zeptat. Kouknul jsem na jeho pozici, nafouknul jsem se nad tou troufalostí černého (v takhle zdechlé pozici navrhovat plichtu) a … Mottl na můj šokovaně nafouknutý výraz omluvně špitnul, že on tohle vyhrát neumí … a remízu přijal: 3-1. Zápas se vyvíjel příznivě, to ano. Ale tohle je už druhý zahozený půlbod. Pokud bych seděl na místě bílého, okamžitě měním věže a černý by si musel protrpět koncovkové škrcení.
Výše jsem psal o dětské Italské šavlovačce – ééé, teď jsem mírně off-topic, protože chci popisovat dění na 6. šachovnici: Havelka hrál černými a na desce byla taková ta varianta s Jf3-g5?! Jo, byl to ten jezdcový výpad, který (velikán šachové historie) Siegbert Tarrasch kdysi označil za „tah packalů“. Havelka měl (černými) jednoho pěšce méně (to by v téhle variantě ještě akceptovatelné bylo), pak měl černý dva pěšce méně, pak se ale bílý nechal příliš unést útočnými možnostmi a najednou více figur bílému viselo. Černý ze zápletek vyšel s figurou navíc a materiální výhodu použil na rychlý a drsný protiútok: 4-1.
Dlaskova partie se dvakrát otočila. Napřed to měl Dlasek (hrál černými) přivyhrané (černý koník proti špatnému bílému střelci), pak to měl silně připrohrané (bílému králi se podařilo prolézt do černé pozice) a pak to skončilo (v pěšcovce) remízou: 4,5-1,5.
Tentokrát jsem nedohrával jako poslední, nýbrž jako předposlední (taky to Pavlíček mohl bránit ještě o 10 minut déle, no). Tentokrát jsem se osmělil vyjet do útoku (bílými) už ve střední hře. To je u mě netypické! Následkem útoku bílých D+J+J proti černé rochádě byl zisk dvou pěšců. Opakuji pro ty, co tomu odmítají uvěřit: tentokrát jsem neměl (dva) pěšáky navíc, protože je soupeř obětoval (tak tomu v mých obranářsky založených partiích obvykle bývá), ale protože je soupeř (kvůli mému nečekanému „zdrcujícímu“ útoku) poztrácel. V koncovce D+V proti D+V jsem soupeři „umožnil“ dva ztracené pěšáky získat zpět a ohlásil jsem mat 3. tahem, načež to soupeř ihned zabalil: 5,5-1,5.
Jako poslední dohrával Nimmertondl (hrál bílými). Po neuvěřitelně dlouhou dobu (snad 20 tahů) měl k dispozici jisté zapáčení v centru (e3-e4), což by černého rychle ukončilo (černý by pak měl na výběr buď rozpad svého dámského křídla, nebo smrt černého krále na královském křídle). Leč na lámací e3-e4 nedošlo a musela v končící střední hře rozhodnout až finta s odtažným napadením černé dámy, po čemž zařvala (bez náhrady) černá věž: 6,5-1,5.
Kdyby Provazník a Mottl nedali svým soupeřům milost a kdyby Dlasek lépe manévroval koníkem proti chudákovi špatnému střelci, mohl to být i kanár. Ale to by bylo nezaslouženě kruté.
Nebudeme idealisti, vyhrát bez prohry, to je krásná věc. Když jsme u prvnchí 4 šachovnic tak Paulicek to jo veterán, ale 2, 3, 4, to jsou kluci šikovní a ze Žďáru vím, že Ptáček nehledí na zahájení, hlavně ať má útočné možnosti a divočina na šachovnici(ve Žďáře jsem vyhrál), nehledě na to že jsem dostal 2x poziční čočku od Jirky Klubala. A Kříž taky něco umí což okusil Míra Holatu tak rok 2 zpátky. Čili pěkné remízy na 2 až 4 šachovnici.