V nedělním osmém kole Krajské soutěže Vysočiny jsme doma přivítali třebíčské céčko. Nastoupit jsme měli takřka v základní sestavě, ale během sobotní noci sklátila zlá choroba Jardu Linharta, takže nedělní ráno bylo ve znamení hledání náhradníka. Naštěstí nám trn z paty vytrhl Petr Štůla, a mohli jsme se proto v plném počtu směle pustit do boje. Soupeř měl vyjma první a osmé desky všude ratingovou převahu, někde dosti značnou, proto se dalo očekávat, že nás nic snadného nečeká.
Nejsilnějšího soupeře měl proti sobě na páté šachovnici Tomáš Pibil. S kapitánem hostů Rostislavem Štorkem rozehráli poklidnou partii v Ruské hře, černý se zřejmě i pod vlivem velkého (papírového) výkonnostního rozdílu pustil neohroženě do útoku, avšak po výměně dam najednou skončil v prohrané koncovce. Tomáš bez přemýšlení odmítl nabídku remízy, vyměnil všechny figury a v jasné pěšcovce už soupeři nezbylo nic jiného než rezignace. Někdy jsou šachy vážně jednoduchá hra. Tomášovu partii si můžete přehrát zde.
Jako druhá skončila má partie černými proti Stanislavu Mezlíkovi. V letošním ročníku KS jsem měl zatím působivé skóre 0/5, což by mohlo slabší povahy značně nahlodat. Pečlivě jsem se tedy na partii připravil účastí na sobotním punkovém festivalu, ze kterého jsem se vrátil domů o půl čtvrté ráno. Cíl byl jasný: neusnout aspoň do té doby, než stihnu nabídnout remízu. Hned po několika tazích jsem však přehlédl ztrátu pěšce a bylo mi jasné, že nebudu mít na růžích ustláno. Soupeř však pěšcem pohrdl a dal přednost vývinu, nejspíš si myslel, že to z mé strany byla promyšlená oběť. Nebyla. Nějakým zázrakem se mi podařilo udělat rošádu a vytvořit soupeři opožděného pěšce na c3, což mi rázem mi to vlilo čerstvou krev do žil a na remízu už jsem nepomýšlel. Bílý si nakonec v časové tísni napůl dobrovolně oslabil i pozici na královském křídle a černé věže na volném „e“ sloupci vytvořily spolu s dámou nekrytelné hrozby.
Od Kuby Satrapy na osmé desce jsem očekával jednoznačné vítězství. Jeho mladičký soupeř si vytvořil volného pěšce, o kterého by vzápětí přišel, kdyby se ovšem Kuba nepřepočítal. Výsledkem byla pro černého ztráta kvality a vyhlídky na dlouhý obranný boj. Jezdec se však v koncovce ukázal být silnější než věž a při další obhlídce už černý neohroženě prosazoval pěšce do dámy. O několik tahů později pak matil na „h“ sloupci a bylo to poněkud nečekaně 3-0.
Na čtvrté desce měl Mirek Blažek proti sobě šachového elegána Vladimíra Bazalu. Ten sice získal po zahájení dvě figury za věž, avšak než se stihl rozkoukat, o jednu zase přišel a rázem měl Míra kvalitu k dobru. V dámské koncovce s věží proti jezdci a volným „a“ pěšcem k tomu jsem o vítězství černého nepochyboval, Míra se však poněkud zamotal a umožnil Vladimíru Bazalovi více než obranu. Tomu se i s černého přispěním podařilo vykouzlit na šachovnici věčný šach a získat tak první půlbod pro hosty. Zbylé partie však nebyly ještě příliš jasné a stát se mohlo cokoliv.
Petr Štůla se na sedmé šachovnici beze strachu pustil do Zbyňka Ševčíka, získal poziční převahu, chvíli přemýšlel o remíze, ale pak se rozhodl proobětovat se k vítězství. Jeho pěšcová převaha na královském křídle budila respekt, ale černý našel průlom v centru a zdálo se, že jeho pěšce není možné zastavit. Petr však neztratil hlavu a dokázal černému, že bílý pěšec je rychlejší. Krásnou výhrou v této napínavé partii se sám odměnil za svou ochotu na poslední chvíli nastoupit a navíc nám zajistil zápasové vítězství.
Vítek Veselý na první šachovnici byl jedním z těch, u kterých jsem věřil ve vítězství. Lukáši Bachanovi nedal v partii snad ani jednou vydechnout, usadil svého jezdce v černém táboře a donutil soupeřova krále k procházce až na dámské křídlo. Bílý kůň byl aktivnější než černý střelec a trápení třebíčského hráče ukončily až přehlédnuté vidličky.
Na šesté desce sehrál Jan Mottl černými tragikomickou partii. Po počátečním vývinu se zase rychle zavinul, bránil svého pěšce na c6 například jezdcem z b8 a nechal bílému celou šachovnici pro jeho rejdy. Libor Janák toho také náležitě využil, posbíral několik pěšců a o jeho vítězství nebylo pochyb. Zaváhal však v koncovce a umožnil černému, aby došel pěšcem k poli proměny ve stejnou chvíli jako on sám a v dámské koncovce se zdálo, že ani dva pěšci navíc neuchrání jeho krále před věčným šachem. Jan Mottl dvakrát nabídl remízu, soupeř ji dvakrát odmítl, načež s dámou na a4 a králem na f4 přehlédl šach černé dámy z h4. Ještě by se nic špatného nedělo, bílý mohl šach překrýt pěšcem z g2, ale šok to byl asi takový, že rázem partii vzdal. Pro našeho hráče už to bylo letos druhé takové vítězství, ke kterému přišel jako slepý k houslím. Brzy se možná začne říkat, že slepý k houslím přišel tak, jako Jan Mottl k bodu.
V poslední partii bojoval na třetí desce bílými Mirek Holata s Tomášem Košutem. Černý si vytvořil krytého volného pěšce a se svou dvojicí střelců nejspíš očekával brzké vítězství. Mirek však urputně bránil, vyměnil, co šlo, a najednou získal koncovku s volným pěšcem na „a“ sloupci navíc. Sil moc nezbývalo, jelikož snad poslední dvě hodiny už hrál víceméně na přídavku, ale konečnou pozici mohl hrát na výhru už jedině bílý. Dost možná bychom ale strávili v klubovně další dvě hodiny, proto Mirek moudře nabídl remízu, čímž umožnil hostům čestně zaokrouhlit konečné skóre na i tak děsivých 7-1.
Tímto vítězstvím jsme se nečekaně dostali do čela Krajské soutěže, jelikož doposud vedoucí Světlá prohrála v Pelhřimově. V posledních dvou zápasech proti jihlavskému a pelhřimovskému céčku proto máme postup znovu ve svých rukou. Tabulku soutěže si můžete prohlédnout zde a reportáž z pohledu třebíčského kapitána zde.