V neděli 25. ledna naše družstvo sehrálo možná nejdůležitější utkání letošního ročníku Krajské soutěže. Světelské béčko bylo na prvním místě s náskokem tří bodů (a půl bodu ve skóre), takže pokud jsme jej chtěli předstihnout, bylo třeba zvítězit. Po dlouhém boji nakonec souboj skončil remízou 4-4.
První překvapení na mě čekalo už při příchodu do hrací místnosti. Jarda Linhart přišel v saku, ostříhaný, ale hlavně včas! (A to se moc často nestává.) Titul největších opozdilců proto připadl věčnému ospalci Jirkovi Kaserovi, a také Janu Mottlovi, jehož auto ho málem nedovezlo.
Všichni ale nakonec přišli včas, takže utkání mohlo započít. Jako první skončila na osmé desce Zuzka Podrázská, která svému velmi mladému soupeři Ondřeji Galovičovi hned zpočátku někde odebrala figuru a po následném zjednodušení pozice se soupeř vzdal. Druhý dohrál na pětce Jarda Linhart, který byl možná svým brzkým příchodem tak rozhozen, že místo obvyklé výhry pouze remizoval. Vlastimilu Marešovi v jednu chvíli odchytil koně a zdálo se mi, že vítězství je nadosah. Soupeř však našel mezitah, po kterém dobral figuru zpět, a ve věžovce se stejnobarevnými střelci už nebylo moc co hrát.
Zanedlouho skončila partie na čtvrté šachovnici, kde se Míra Blažek pustil do Jana Suchomela bez bázně a hany, krále schoval v centru a svými pěšci začal útočit. Ze své aktivity vytěžil věž proti jezdci, což v koncovce znamenalo brzký a příjemný bod. Jirka Kaser se oproti tomu s Martinem Štukheilem dlouho trápil. V jakémsi zvláštním zahájení černý střelec na a6 spolu s pěšcem na e4 nadlouho zabránili bílému v rošádě i v pořádném vývinu. Jirka je navíc přemýšlivý typ, takže už od pětadvacátého tahu jeho čas moc důvěry nevzbuzoval. Když už svoji pozici vylepšil natolik, že se mu začala líbit, čas jej zradil a byl donucen rezignovat.
Mirek Holata na druhé šachovnici vyrukoval na Zdeňka Fialu se svou neprůstřelnou Pirckou (nebo aspoň tak se mi to zdálo), získal jednoho z centrálních pěšců a zdálo se, že si nemá nač stěžovat. Soupeř však zlotřile odmítl nabídku remízy a rozhodl se svým “h” pěšcem dobýt vítězství. Mirkova malá rošáda se rázem stala úkrytem bezpečným asi tak jako kajuta Titaniku. Když jsem se na jeho pozici o něco později podíval, byl už o kvalitu chudší a brzy vzdal.
Na sedmičce se podařilo Ivoši Provazníkovi získat při opačných rošádách silný útok na krále, obětoval pěšce za otevření “c” sloupce a zdálo se mi, že to jeho soupeř Tomáš Tvrdý nemá šanci ubránit. Ten však nějak prapodivně rozestavěl figurky a rázem všechno kryl. Nabídku remízy Ivoš ještě vzhledem k vývoji zápasu odmítl, pokusil se k černému králi proobětovat, ale mat nakonec nikde nenašel, a tak partie skončila remízou.
Jan Mottl na šesté šachovnici sehrál divokou partii, ve které se převaha několikrát výrazně zhoupla ze strany na stranu. Ve střední hře začal drtivě útočit po “g” sloupci na bílého krále, přesunul na královské křídlo skoro všechny svoje figurky…a najednou zjistil, že má zároveň napadenou věž a jezdce a nedokáže oboje pokrýt. V tuhle chvíli jsem jeho partii odepsal, avšak soupeř (Jaromír Suchomel, jeden ze tří Suchomelů v dnešním utkání) se očividně ještě stačil někde splést, takže najednou na šachovnici zbyla černá věž proti bílému jezdci, což při velkém množství pěšců brzy skončilo vítězstvím černého.
Stav byl 4-3 a na první šachovnici ještě bojoval Zdeněk Ježek. Už ani nepočítám, kolikrát jsem v letošní sezóně dohrával poslední za nejasného stavu (a obvykle s horší pozicí). Partie se Simčou Suchomelovou nebyla výjimkou. Ve čtrnáctém tahu jsem spíš ztratil než obětoval kvalitu, což mi však vůbec nevadilo, jelikož jsem za ni měl krásného černopolného střelce, který se už těšil, jak bude ovládat celou diagonálu a1-h8. Příliš mnoho černých figurek však naskákalo do blízkosti mého krále, přesně podle poučky Lukáše Karáska (“Když chceš vyhrát, musíš za půlku.”). Začal jsem proto útočit taky a brzy vznikla značně chaotická pozice, ve které více či méně hrozily matem obě strany. No dobře, černá hrozila víc, ale o to méně měla času. Na remízu opakováním tahů těsně před časovou kontrolou nedošlo, ale po výměně dam zbyla Simče kvalita a jeden pěšec navrch. Černé duo jezdců na g3 a g4 navíc zcela uvěznilo mého krále na g1 (z rošády mi zbyl jen pěšec na g2), takže i když byla bílá brzy donucena kvalitu vrátit, zbyl jí aktivní král a postupně tři pěšci navíc.
Rezignace však nepřipadala v úvahu a remízu by Simča nepřijala, proto jsme hráli dále, věží, střelcem a jezdcem se mi podařilo izolovat černého krále, mat jsem však nenašel a po více než pěti hodinách jsem přehlédl vidličku, která zkrátila mé utrpení.
Celkově tedy utkání skončilo 4-4, Světlá zůstala první, na druhé místo se dostalo humpolecké béčko a my budeme v dalších kolech útočit ze třetí pozice. Již za dva týdny se k tomu naskytne příležitost při výjezdu do tajemné vsi jménem Cejle.
Ahoj,
dovolím si k zápasu napsat pár řádků. Prvně bych chtěl Zdendovi Ježkovi poděkovat za bojovnost, se kterou se držel až do úplného konce. “Přehlédnutí” figury na konci jeho partie bylo podle mého vynuceno. Opravdu mě překvapilo s jakým nasazením se Zdenda pokoušel horší koncovku udržet, aby pomohl týmu k vítězství. Při rozboru partie Jardy Linharta jsme zřejmě našli, jak mohl soupeři koně “zadarmo” sebrat. Ale po partii se to dobře radí. Moje partie byla letos úplně nejhorší a já se za její průběh musím stydět. Soupeř mě hned na začátku potrestal za mojí nepřesnost a já musel uhnout s králem na D8. Potom jsem ještě ztratil 2 tempa. Můj soupeř však nenašel správnou cestu a po nekorektní oběti (snad jediná cesta, jak se dostat do prohrané koncovky) se mi podařilo chytit mu věž na 6 řadě. Z mého pohledu to bylo pěkné utkání, ve kterém jsme měli více štěstí.