V neděli 11. ledna jsme odehráli páté kolo Krajské soutěže Vysočiny, první v novém roce. Naším soupeřem bylo mladé, perspektivní a ambiciózní družstvo z Humpolce, které bylo v tabulce průběžně druhé.
Jeli jsme však do města hliníku a piva s optimismem a jednoznačným cílem zvítězit drtivě a bez zaváhání. Jako kapitán jsem šel družstvu příkladem a do Aleše Krčila, velké místní naděje, jsem měl v plánu se pustit bez bázně a hany. V zavřené sicilce však můj optimismus začal brát za své už v desátém tahu, kdy jsem byl donucen vyměnit všechny lehké figury. Nu což, je třeba taky někdy vyhrát v koncovce. Pamětliv rad Kuby Netušila jsem co nejdříve zahrál f4, což však mému, takto značně odhalenému králi velkou radost neudělalo. Příliš snadno se černá věž dostala na mou druhou řadu a bylo jasné, že v koncovce už asi nezvítězím. Pokusil jsem se ještě proběhnout králem až do soupeřova tábora, ale dva tahy před matem jsem seznal, že rezignace bude nejrozumnějším řešením. Ještě nebylo ani deset hodin a už jsem se mohl věnovat dalším partiím.
Následně skončily remízou partie Tomáše Pibila a Jana Mottla na páté a šesté desce. Tomášovu partii jsem začal vnímat až v okamžiku, kdy na šachovnici zůstali různobarevní střelci (+ dáma a věž na každé straně). Ani jeden ze soupeřů neměl příliš moc co hrát a brzy se dohodli na remíze. Jan Mottl svého soupeře zkoušel nachytat na taktických motivech, založených na ne zcela dobře rozestavěných černých figurách. Nic víc než malou prostorovou převahu však nezískal a dámská koncovka už byla rovná.
Míra Blažek na čtvrté šachovnici v komplikované pozici ovládl jediný volný sloupec a soupeřovy nehrající figury, skoro všechny na poslední řadě, dávaly naději, že brzo přijde masakr. Místo toho však došlo na postupné výměny, a ačkoliv se nezúčastněnému divákovi stále zdálo, že Míra prostě musí nějakého pěšce získat, nestalo se tak. Špatná pěšcová struktura do koncovky proto byla důvodem, proč Míra nabídl remízu, kterou soupeř přijal.
Ivo Provazník hrál sice na sedmé šachovnici, svou výkonností by si však zasloužil být mnohem výš. Svého mladého soupeře přepočítal a získal kvalitu a pěšce. Postupným zesilováním pozice pak neomylně došel až k vítězství, z našich třech vyhraných partií byla ta jeho nejpřesvědčivější.
Mirek Holata na třetí desce svého soupeře Jirku Sedláka, taktéž velkou naději humpoleckého šachu, nachytal už v zahájení. Pircka je v jeho podání klenotem, který ale moc často nevytahuje, aby jej neušpinil. V dnešním kole však ničeho nedbal a v zákeřné variantě zneuctil svého soupeře tím, že mu odebral figuru ještě v době, kdy slušní hráči teprve přemýšlejí, které zahájení zvolit. S dvěma koni proti střelci však pro přemýšlivého Mirka nastalo velké trápení, jako vždy, když se dostane do vyhrané pozice. Hledání nejlepšího plánu trvalo dlouho a přihlížejícím pěkně cuchalo nervy. Nakonec však jeho černí oři bílé figurky uskákaly.
Osmá šachovnice byla dějištěm poziční bitvy s tragikomickým závěrem. Hned v zahájení došlo k výměně dam, Petr Štůla měl dvojici střelců a černému králi uprostřed šachovnice nedal ani chvíli oddechu. Svou poziční výhodu proměnil v zisk pěšce, opační střelci však trochu chladili náš optimismus. Petr však koncovku V+S s šesti pěšci proti pěti hrál výborně, vytvořil si volného pěšce, znemožnil soupeři jakoukoliv aktivitu a v příhodné chvíli obětoval věž za střelce a dva pěšce. Se střelcem a třemi pěšci proti věži mířil neochvějně k vítězství, pěšce nebylo možné rozumně zadržet… ovšem až do chvíle, než bílý střelec zůstal jaksi nekrytý, černý jej sebral, králem pochytal dva pěšce a za posledního již radostně obětoval věž. Stav byl 4-3 pro nás a jak řekl jeden ze soupeřů, Petr nám takto zkušeně zajistil minimálně zápasovou remízu, za což je třeba jej pochválit.
Jako poslední zbývala partie na první desce. Robert Pavlíček, věren svému stylu, na našeho nebohého Vítka Veselého začal hned od zahájení útočit a černou pozici zanedlouho značně stísnil. Pořádně se zde však začalo něco dít až v okamžiku, kdy ostatní partie skončily. Vítek v koncovce V+J získal pěšce, žádná z jeho figur se však nemohla pohnout, aniž by něco ztratil. Za rozehrání svých figur proto pěšce vrátil a zaměřil se na svou jedinou naději, kterou byli dva (nespojení) volní pěšci podporovaní jezdcem. Bílý si nejspíš myslel, že mu nic nehrozí, a když zjistil, že hrozí, tak už bylo pozdě. Za postouplého černého pěšce musel obětovat jezdce a partie byla u konce.
Vítězíme tedy 5-3 a dostali jsme se na druhé místo průběžné tabulky, právě před Humpolec. Za dva týdny doma přivítáme zatím vedoucí družstvo ze Světlé nad Sázavou, které se už určitě těší, jak nám své první místo přenechá.
Ahoj. Dovolím si krátký komentář k dnešnímu utkání. To hlavní, co bych vyzdvihl, byla přátelská atmosféra v našem družstvu. Vzájemné hecování, vtipné komentáře a historky jsou pro mě kolikrát větším zážitkem než samotná hra. Velice pěknou partii, která se mi líbila prakticky od začátku do konce, sehrál na 8. desce Petr Štůla. Pěkně využil pouhého tempa, které přetavil v prostorovou převahu. Koncovku sehrál velice zkušeně a jeho soupeř slavil půl bodu jen proto, že dohrával do konce zcela beznadějnou pozici. Jen tak dál Peťo! PS: Zdendo, příště už nebudou za prohru dřepy, ale sklapovačky 🙂