V neděli 11. ledna jsme odehráli páté kolo Krajské soutěže Vysočiny, první v novém roce. Naším soupeřem bylo mladé, perspektivní a ambiciózní družstvo z Humpolce, které bylo v tabulce průběžně druhé.
Jeli jsme však do města hliníku a piva s optimismem a jednoznačným cílem zvítězit drtivě a bez zaváhání. Jako kapitán jsem šel družstvu příkladem a do Aleše Krčila, velké místní naděje, jsem měl v plánu se pustit bez bázně a hany. V zavřené sicilce však můj optimismus začal brát za své už v desátém tahu, kdy jsem byl donucen vyměnit všechny lehké figury. Nu což, je třeba taky někdy vyhrát v koncovce. Pamětliv rad Kuby Netušila jsem co nejdříve zahrál f4, což však mému, takto značně odhalenému králi velkou radost neudělalo. Příliš snadno se černá věž dostala na mou druhou řadu a bylo jasné, že v koncovce už asi nezvítězím. Pokusil jsem se ještě proběhnout králem až do soupeřova tábora, ale dva tahy před matem jsem seznal, že rezignace bude nejrozumnějším řešením. Ještě nebylo ani deset hodin a už jsem se mohl věnovat dalším partiím.