Dnes jsme jeli do Humpolce k předposlednímu kolu základní části regionální soutěže. Ohledně shánění hráčů nebylo dlouho jasno, jako již tradičně, ale byla tu jedna inovativní změna: tentokrát to nebylo vinou mého týmu. Mohl za tým „A“ hrající v KP, který si půjčuje i mé hráče, a dlouho neměli jasno. A tak jsem se v sobotu ráno dozvěděl, že přijdu o jednoho hráče, a pak zjišťoval, jestli to za něj vezme poslední dobrovoník, nebo to budu muset oddřít sám 😉 A tak nakonec nastala mimořádná situace, že jsme se sešli v základu. Letos se to ještě nestalo, v minulé sezóně také ne, ani několik předchozích let… Až 26. 2. 2012, paradoxně opět s Humpolcem C, se stalo, že „můj“ tým hrál v regionu v základu. Akorát tenkrát to ještě nebyl můj tým, byl jsem jenom zástupce (pak ještě letos byl „D“ tým už 2x v základní sestavě). Takže z pohledu mě jako kapitána nastala dnes naprosto výjimečná historická událost — hráli jsme v základní sestavě. (Možná na vysvětlení pro náhodné čtenáře — v regionální soutěži hrajeme hlavně pro potěšení, takže úvahy typu ‚Do základu dáme ty nejsilnější hráče a ti budou hrát každé kolo‘ tu opravdu nefungují. Naopak, hraje kdo chce, kdo má čas, a když by zájemců bylo víc, já jako kapitán se je snažím nějak rovnoměrně střídat.)
Teď už k dění na šachovnicích: První dohrál Petr Štůla, asi po hodině hry, necelých dvacet tahů, soupeř mu pak žertem vyčítal, že nemá co útočit, když ještě neudělal rošádu. Co se tam dělo, toho jsem si opravdu nestačil všimnout. 1:0.
Další byl Petr Nimmertondl, také vítězně, 2:0.
Mí pravidelní čtenáři už vědí, že Tomáše Pibila skoro nikdy nekomentuju, dnes už jsem ho ani nesledoval, až ke konci partie, kdy už měli jen pěšce a Tomáš věž a soupeř střelce, 3:0. Continue reading