RSZ: Jihlava „E“ 3,5 – 1,5 Havl. Brod „C“

Družstvo „C“ v prvním kole regionální soutěže zajíždělo do Jihlavy, kde jsme měli hrát s tamním „E“. Už při pohledu na rozlosování soutěže jsem měl lehký pocit déjà vu, protože i loni jsme na první kolo jeli do Jihlavy, do té samé hrací místnosti (což není až taková samozřejmost, protože posledních několik let museli domácí putovat a každou sezonu hráli někde jinde). Dorazili jsme s přiměřeným předstihem, takže přesně v 10 jsme zahájili hru.

Moje partie se z počátku vyvíjela dobře, dostal jsem soupeře pod tlak a zdálo se mi, že soupeř pořádně roztáčí mozkové závity. Ale neusínal jsem na vavřínech, protože jsem věděl, kde má možnost úniku. Otázka jen byla, zda nalezne správný tah. Nalezl, partie se zklidnila a já se mohl rozhlédnou po spoluhráčích.

Tomáš Pibil často remizuje a já ještě častěji na jeho partiích vůbec nic nepoznám. Takže k jeho partii jsem s těmito předpoklady přistupoval a první pohled tomu ještě odpovídal. Později už se mi to tolik nelíbilo — ne že bych viděl, že Tomáš stojí hůř, ale už jsem pociťoval, že na něj soupeř začíná tlačit a Tomáš nebude mít moc možností jak odpovídat.

Poměrně jednoznačně jsem viděl partii Marek–Pokorný. Takový shluk vzájemně zablokovaných pěšců a dvojpěšců se často nevidí, tak jsem čekal remízu; ovšem soupeři pustili uzdu své útočnosti a vše bylo jinak. Ještě jsem viděl, že kapitán domácích dostal své figury za pěšce našeho hráče, ovšem pak nevím, co se stalo, protože Jirka hlásil zisk bodu. 1:1.

Jaruška hrála vyrovnaně a časem získala kvalitu. Když jsem se zašel podívat o půl hodinky později, bylo vše úplně jinak. Na první pohled jsem se vyděsil, protože z dálky to vypadalo, že dostává mat, ale naštěstí to tak nebylo. Jen se ji zhroutila obrana a soupeř tlačil. Ovšem soupeřův král schovaný pod jedním pěšcem a široka daleko kolem volno byl ještě zajímavější; takže partie byla stále kdo z koho a Jaruška stále měla mírnou materiální převahu.

Vláďa Havelka potvrzuje přísloví o tmě pod svícnem, protože ačkoliv seděl vedle mě, moc toho nevím. Ze začátku jsem koutkem oka zahlédl dvě kvalitky k dobru, ovšem dál netuším, co se dělo. Najednou mi klape na rameno Jaruška, jestli může přijmout remízu. Věděl jsem, jak si vede, takže jsem neměl nejmenších námitek. Je cca 12 hodin, skóre zápasu je 1,5:1,5 a najednou to vše vzalo rychlý konec.

Dva tahy po Jaruščině remíze jsem zjistil, že jsem si nechal napadnout dámu věží a nemám kam uhnout. Zahrál jsem si ještě pár tahů, ale když i Vláďa podával soupeři ruku a moje pozice se definitivně zhroutila, nemělo cenu dál zdržovat. Takže kolem čtvrt na jednu končíme za stavu 3,5:1,5.

Nezbývá než pogratulovat našemu mnohem úspěšnějšímu „D“ týmu a těšit se na vzájemné utkání hned příští kolo.