TLDR: Vyhráli jsme 5:0, Tomáš Pibil vyhrál v pěšcovce; Petr Štůla matil po chybách soupeře; Vláďa Havelka vyhrál; Martin Hyrš vyhrál v partii plné adrenalinových momentů; Jirkovi Pokornému nepřišel soupeř. A teď si to pojďme probrat podrobně, tak, jak se dohrálo.
První bod poněkud překvapivě zaznamenal Petr Štůla (ne že bych snad Petrovi nevěřil, že vyhraje — od toho jsem si také pozval — ale předpokládal jsem, že první bod padne jinde). Soupeř si prý nechal sebrat figuru, dát vidle, a dát mat.
Po hodině od zahájení utržil bod i Jirka Pokorný, jehož mocné zahájení soupeře nejspíše vyděsilo takovým způsobem, že se raději vůbec nedostavil.
Dnes jsme jeli do Humpolce k předposlednímu kolu základní části regionální soutěže. Ohledně shánění hráčů nebylo dlouho jasno, jako již tradičně, ale byla tu jedna inovativní změna: tentokrát to nebylo vinou mého týmu. Mohl za tým „A“ hrající v KP, který si půjčuje i mé hráče, a dlouho neměli jasno. A tak jsem se v sobotu ráno dozvěděl, že přijdu o jednoho hráče, a pak zjišťoval, jestli to za něj vezme poslední dobrovoník, nebo to budu muset oddřít sám 😉 A tak nakonec nastala mimořádná situace, že jsme se sešli v základu. Letos se to ještě nestalo, v minulé sezóně také ne, ani několik předchozích let… Až 26. 2. 2012, paradoxně opět s Humpolcem C, se stalo, že „můj“ tým hrál v regionu v základu. Akorát tenkrát to ještě nebyl můj tým, byl jsem jenom zástupce (pak ještě letos byl „D“ tým už 2x v základní sestavě). Takže z pohledu mě jako kapitána nastala dnes naprosto výjimečná historická událost — hráli jsme v základní sestavě. (Možná na vysvětlení pro náhodné čtenáře — v regionální soutěži hrajeme hlavně pro potěšení, takže úvahy typu ‚Do základu dáme ty nejsilnější hráče a ti budou hrát každé kolo‘ tu opravdu nefungují. Naopak, hraje kdo chce, kdo má čas, a když by zájemců bylo víc, já jako kapitán se je snažím nějak rovnoměrně střídat.)